Včelařská konference

Řepka byla ranější než ovocné stromy, takže první snůška byla řepka.
V budečácích bylo vytáčení z řepky dvojí, první bylo zhruba ve 2/3 odkvětu řepky, aby se uvolnil prostor v mednících. Byl to první med převážně dávaný do výkupu, protože tehdy se vytáčely všechny plásty včetně zbylých starých zásob. A výkup byl spolehlivě každý rok, takže výkupem se taky pokrývaly náklady na včely. Druhé bylo po definitivním odkvětu řepky v druhé polovině května, tam byl řepkový med s přimíchaným medem z ostatních zdrojů, pokud byly v doletu. Ovocných stromů, pampelišky a dalších květů v travních porostech i javorů klenů. Ten med byl dobrý, i když byl řepkový a často se prodával mimo výkup.

Medobraní v budečácích spočívalo v tom, že se vybral medník, plné plásty se oddělily pro vytáčení , poloplné plásty a plásty s plodem se daly zvlášť pro vrácení , vybralo se polovina až 3 /4 plástů z plodiště. Do medníku se pak zebrovaly původní částečně zanesené plásty kombinované s otřepanými plásty s plodem z plodiště a občas s mezistěnami na vystavění, vzácně s prázdnými plásty. V plodišti se potom zebrovaly původní plásty s plodem s vytočenými plásty od medu či prázdnými plásty a s mezistěnami k vystavění a zakladení. To je jednoduchý základní postup, který se potom ještě upravoval či dělal jinak podle konkrétního stavu včelstva. Zákrok trval tak hodinu až hodinu a půl. Když byly nečekané problémy, tak dvě hodiny. Občas se dalo něco vynechat či ošidit a zákrok zkrátit tak na 3 /4 hodiny. Méně málokdy. Zadováky u mně měly 2x12 rámků 39x24 nebo 2x14 rámků 39x24.
Vybírání medu se mohlo dělat, jak už jsem napsal dříve, pokud byla snůška, tak co 14 dnů. Když nebyla snůška, tak se kontroloval stav zásob, stav plodu, podle potřeby se rotovaly zakladené plásty z plodiště do medníku k vyběhnutí a stáhnutí medných zásob z plodiště do medníku a naopak prázdné plásty z medníku do plodiště k zakladení.

Přirozeně to bylo, když byly dobré roky a když včelař uměl s těmi včelstvy zacházet, mnohem lépe než je potřeba na ošetřování včlelstev dnes.

Med se prodával do výkupu za 35, ze dvora prodával od 35 , nejlepší medovicové medy za 60 za kilo. Průměrný plat byl tehdy zhruba 2000 Kčs, takže k získání jednoho měsíčního příjmu bylo třeba prodat 35 až 60 kilo medu. Dobrý včelař na dobrém fleku získal tolik medu z jednoho včelstva, ale i ladák včelař s 10 - 20 kily na včelstvo měl ze stanoviště na zahradě u baráku s 5 - 10 včelstvy slušný vedlejší příjem. Cukr stál 7.30 a krmilo se obvykle od 6 do 12 kilo na včelstvo . což byly náklady ve výši do 2 - 3 kil medu. Jeden zadovák se vybíral třeba 2 hodiny, jednu hodinu vytáčel, vytočilo se mezi 10 - 20 kily medu , řekněme 15 kilo , takže hrubý zisk z jednoho vytáčení byl 175 - 300 Kč za hodinu , což odpovídalo měsíčnímu platu 31500 - 54 000, což bylo tehdy 5 - 8 násobek platu generálního ředitele či dnešní terminologií vrcholového manažera. 50 a víc včelstev na dobrém stanovišti už tehdy zajistilo víc než slušný roční příjem i po započtení práce a odečtení všech nákladů.
Takže nebylo třeba, jako je tomu dnes, srážet dobu na ošetření jednoho včelstva na jednotky minut a ždímat všemožnými opatřeními med z dnešních včelstev či zvyšovat na maximum počet včelstev ve snaze vyždímat co nejvíc medu ze stanoviště.